Encyklopedie definuje turistiku jako „zájmovou činnost spočívající v krátkodobém cestování a poznávání prostředí, památek, krajiny, zvyklostí a dalších specifik dané lokality“. Ale jak je to s turistikou vysokohorskou? Jak napovídá samotný název, jedná se o jeden z druhů turistiky a spočívá v pohybu po horách a výstupech na horské vrcholy. To vše bez horolezeckého náčiní a podle některých zdrojů se může zahrnovat i pohyb po tzv. ferratech.
Moderní hobby? Naopak!
Máte pocit, že zájem o vysokohorskou turistiku stoupá až nyní a v minulosti šlo spíše o okrajovou záležitost hrstky nadšenců? Pravdou je, že nadšenců trávících volný čas na hřebenech horských masivů je v současnosti mnohem více než kdysi, ale rozhodně nejde o novodobý koníček. Za prvopočátky výstupů je pokládáno 18. století, kdy se výrazně změnil postoj k přírodě a krajině. V období romantismu již výlety přestaly být chápány jako záležitost tuláků a pěší turistice se lidé naopak začali oddávat v masovém měřítku.
Na počátku 19. století vzniky první alpské spolky a iniciativy, které v rámci své činnosti zpřístupnily trasy na některé z vrcholků. Nadšenci instalovali orientační a bezpečnostní prvky, čímž se zasloužili o otevření cest dalším zájemcům.
Které evropské destinace patří k nejatraktivnějším?
Chcete-li si vysokohorskou turistiku užít plnými doušky, přidejte si na seznam míst, které byste měli navštívit, vrcholky v Rakouských Alách – Grossglockner a Grossvenediger. K nejnavštěvovanějším místům patří také Gran Paradiso v italské části Alp a samozřejmě i nejvyšší evropský vrcholek Mont Blanc.
Jak je to s pojištěním?
Raději nepočítejte s tím, že vaše běžné cestovní pojištění v základu zahrnuje i vysokohorské výstupy. Pojištění na vysokohorskou turistiku obvykle spadá do kategorie rizikových sportů. Například ERGO pojišťovna ji klasifikuje jako pohyb v nadmořské výšce nad 3 500 m n. m. Do 5 000 m n. m. bez horolezeckého náčiní. Připojištění na alpinismus a podobné sporty pak najdete v kategorii extrémních sportů.
